Na rozdíl od známějšího a často turisty přeplněného sesterského ostrova Mallorca si mohla Menorca na mnoha místech zachovat mnoho z kouzla nedotčeného přírodního ráje. Zde ještě můžete najít malé osamělé zátoky s plážemi s jemným pískem, nekonečné borové lesy a krajinu se zemědělským rázem. Na Menorce můžete obdivovat nespočet druhů živočichů a rostlin, z nichž některé jsou dokonce endemické, to znamená, že je můžete nalézt pouze na ostrově. Všechny tyto skutečnosti jsou důvodem prohlášení celého ostrova za biosférickou rezervací UNESCO v roce 1993. Kdo chce zažít opravdovou dovolenou - daleko od davů – je na Menorce správně!
Ostrov ve tvaru ledviny je velký asi 700 čtverečních kilometrů a je rozdělen do několika velmi odlišných krajinných oblastí. Tramuntana na severu a severovýchodě představuje drsnou a původní část Menorcy. Uchvátí vás skalnaté skalní útvary a nepravidelné, malé zátoky a přírodní přístavy roztroušené pobřeží. Tato oblast je podstatně řídčeji obydlena než ostatní části Menorcy. Ve vnitrozemí Tramuntany se rozkládají zlatá pšeničná pole, svěží louky a velké pastviny, kterýma se často dostanete přímo až na pobřeží. Dokonce i ve skalních oblastech narazíte na stále bujnou vegetaci. K východu je hustota obyvatelstva vyšší a nakonec vrcholí v Maó, v jednom z dvou největších metropolí Menorcy.
Jih je naproti tomu skutečným centrem ostrova. Pobřeží je zde uzavřenější, daleko méně drsnější než na severu, a láká ke koupánmí v malých zátokách a na malebných plážích. U pobřeží jsou velké borovice a borové lesy, které rostou zvláště tady, protože celý jih se nachází na obrovské vápencové desce vysoké až šedesát metrů. Proto je zde velmi úrodná půda a vegetace opravdu bujná. Na západě nakonec ukazuje Menorca svou středomořskou, noblesní tvář. Krásné pláže s křišťálově čistou vodou a malebná města ukazují turistům úplně jiný svět. A to především Ciutadella, město nacházející se úplně na západě. Pro mnoho turistů je to nejkrásnější místo na celém ostrově.
Historie Menorcy sahá asi až do roku 2000 před naším letopočtem, kdy se zde nacházelo první doložené osídlení, kamenné stavby a jeskyně nesoucí zásah člověka. Později strategické umístění ostrova vždy způsobovalo, že se zde odehrávaly boje o moc a nadvládu nad územím. Římané, Kartaginci, Féničané, Řekové a Arabové obsazovali střídavě ve starověku a raném středověku ostrov a postarali se tak o velmi spletitý vývoj tohoto místa. V 18. století si konečně podmanili Menorcu Angličané a za jejich vlády došlo k rozmachu obchodu a řemesel. Zvláště výroba bot a šperků se v průběhu 18. a 19. století stala hlavním zdrojem příjmů pro mnoho obyvatel Menorcy. A kdo se neživil obchodem, pracoval v zemědělství nebo vykonával rybolov.
Dnes se většina ostrovanů přímo nebo nepřímo zaměřila na cestovní ruch – s roční turistickou návštěvností 1,5 milionu turistů se není ani čemu divit. Stále se snaží nepřipustit zde masový a levný turismus, ale zaměřuje se na finančně silnější individuální turisty na určité úrovni. Také z hlediska ochrany životního prostředí Menorca udělala v posledních letech hodně velký krok – což svědčí o prozíravosti vlády na ostrově. Některá opatření však přestřelila cíl. Například ekologická daň zavedená v roce 2002 byla pro násilné protesty a pokles prodeje již o rok později zrušena. Jak je však vidět, Menorca přikládá velký význam zdravému životnímu prostředí a úspěšně pracuje na tom, aby nově vznikající cestovní ruch a křehký ekosystém udržela v harmonii.